Mix básniček
Sbohem
Posílám pozdrav poslední,
nezlobím se na Tebe.
Žes mi srdce vzal
a do očí mi lhal.
Mám srdce jen jedno
a to chtěla jsem ti dát.
Za lásku jsme se byli,
měl jsi mě vůbec rád?
Snad nechci ti nic vyčítat,
jen přátelsky ti sbohem dát.
Konec
Je konec a já měla tolik nadějí,
najivních snů a iluzí
Snila jsem sny s tebou v hlavní roli
Teď mě srdce tvou zradou bolí.
Je konec a já zamknu srdce na zámek
a omotám kolem něho pavučinový provázek
S bolavými srdci a zradou otevřu si krámek
vynaleznu pro dívky mě podobné pilulku na zapomínající spánek
Je konec, který jsem nečekala
teď lituji, že tobě jsem kdy srdce otvírala
Chtěla bych vrátit večer, kdy jsem se stebou seznámila
vrátit chvíle, kdy tvou lásku jsem si nalhávala
Je konec. Teď už nic nezměním
a kvůli tobě už v opravdovou lásku nevěřím
a vím že srdce ti už nikdy nesvěřím,
protože již v tvé plané sliby nevěřím
Je konec ...sbohem a šáteček
Teď už vím, že tebe nechci nazpátek
Je konec... nevím co bych řekla dál
už půjdeme si svou cestou každý sám !!!
Naděje
"Měla jsi moc, chtěla jsi víc..." ztratila jsem vše...teď nemám už nic.
Slova "kdyby" už nám nepomůžou. Ztratili jsme naši lásku, nepečovali jsme o ni a teď je pryč.
A mě teď zbyly jen slzy pro pláč.
Vzpomínky, které tolik bolí a slova, které tolik pálí na jazyku. Proč nedá se vrátit čas? Proč už ty chyby nejdou napravit?
Neznám cesty zpět.
Neznám cestu dál.
Byl.
Jsi.
A navždy budeš moje všechno.
Můj smích, můj pláč, moje půlka srdce, moje myšlenky a slova.
Trápení slovy už nemá smysl, protože ty jsi mě těma svýma dnes zabil.
Zabil jsi co jsi miloval.
A miloval?
Naděje umírá poslední a ta moje se brání zuby nehty abych ji nezabila...
Dám ji poslední šanci...ještě pořád doufám...
doufám...
Zlomené srdíčko
Bojím se co může se stát, když kluk holku přestane mít rád. Spousta
lásky, roky spolu,večeře u jednoho stolu. Co ale se stane když
lásky metr klesá dolu. Srdíčko se láme, ručkou do tmy tápe jak v
úzkosti se topí, to nikdo nepochopí. Co se děje po lásce, jak řekne
to své krásce, že city mizí v nedohlednu tak jako když v bouři loď čeká
na rozhlednu. Cítí smutek, cítí zklamání, oběma to do očí slzy vhání.
Naproti sobě sedí a čekají co bude dál, jak poperou se s osudem co se
právě stal. Kdy milovat se znovu naučí, kdy budou chtít spočinout v
něčím náručí....Kdy zase s někým roky stráví a budou ho mít zase
rádi...
Konec
Smutně zvedla obočí
a chtěla se mu kouknout do očí.
On hlavu sklonil
snad i slzy ronil...
Přece se takhle nemůžou rozejít?
On není, ten co chtěl odejít!
Chytne ji pevně za ruku,
zůstaň, neodcházej můj andílku!
Všechno vrátíme zpátky,
zapomeneme na hloupé hádky.
Přece stojí za to, znova to zkusit,
počkej nemohl jsem to tušit,
že to takhle skončí...
Stýskavá
Čím víc se Tě pokouším zaplácnout někým jiným,
tím víc zjišťuji, že to nejde.
Nejím, nespím, neslyším, nevidím,
kdy už to sakra přejde?!
Tisíckrát denně vzpomenu si
jak jsi líbával mé vlasy.
Jak držels mě za ruku, objímal
a málem jsi mě k smrti ulíbal.
Snad i Ty jednou vzpomeneš si,
možná jen na chvilku
a po naší lásce zasteskneš si,
i když jenom vteřinku!
Samota
Znovu s divnými pocity usínám,
já i Ty, každý zůstal sám.
Vzpomeneš si někdy na mě?
Snažím se zapomenout, ale marně.
Každou noc, když zavírám oči,
tolik věcí se mi v mysli točí.
Už je nemám kam pryč dát.
Vím, že mě už nemáš rád.
Vím to, ale nechci to tak nechat,
jenže musím a nebudu se vztekat.
Koneckonců jaký si to uděláš, takový to máš.
Ty už mi ruku asi nikdy nepodáš.
Pravdu už musí každý znát:
Teď už je pozdě litovat.
Konec
Snad záblesk tvých očí
řekl mi, že to končí,
snad je to všechno naposled
nejhorší věta ze všech vět.
Třesu se a není to zimou
vím, že odcházíš mou vinou.
Plakat už nemůžu, nemám sil,
nezájmem si mě udusil.
Znovu jsem dopadla na dno
a šlo mi to docela snadno.
Zas jedna jizva na duši
na chvíli štěstí přeruší
